Respekt to Bloggers....

Můj aktualní blog se presunul na htttp://grossmann.blog.respekt.cz.
Ctete , reagujte a uzivejte zivota.

Nuke the World

Kdyz jsem jeste, nekdy v polovine osmdesatych let, chodil do materske skolky sledoval jsme s celou partou spoluskolacku jedno odpoledne dokument o atomove bombe. Uz sice nevim proc a zda to byla zamerna edukace nebo jen nekdo zapomnel vypnout televizi po poradu pro deti, ale vim jiste, ze to ve me zanechalo hluboke trauma (a to nejen kvuli tomu, ze jsem tehdy prisel o pravidelne dve hodinky odpoledniho spanku). Od te doby mam proste neprekonatelny strach z nuklearnich zbrani a dokonce si pamatuju, ze jsem se jednou snazil presvedcit jednoho meho spoluzaka v prvni tride, aby se sveho obrazku vojska na prehlidce, rakety, ktere zrejme mely nest atomove hlavice, vynechal.
Az do tohoto mesice jsem si myslel, ze tento druh strachu byl pestovan na vychod od zelezne opony, aby zde obcane byli vice ochotni vzdat se svych svobod vymenou za ochranu svych zivotu. Cetba tri britsko-americkych komiksu prave z teto doby me ale presvedcila, ze tento strach byl v podvedomi i "zapadniho" publika. V kazdem z nich (a jsou to velice rozdilna dilka, Watchmen a V for VENDETTA Alana Moora a Batman: The Dark Knight Returns Franka Millera) se totiz vice ci mene v pozadi odehravala nejaka forma jaderneho konfliktu. A tak jsem moc rad, ze jsem v tom tehdy nebyl sam.
Strach je podle sociologa Barryho Glassnera (autora knihy The culture of fear : why Americans are afraid of the wrong things) dulezitou soucasti americke kultury. Kdyz nejsou nahodou po ruce nuklearni zbrane, jsou to alespon smrtici vcely nebo ziletky ve halloweenovych sladkostech pro deti. Ikdyz mistni univerzita vydava nekdy az nesmyslne paranoidni rady pro sve studenty (nepijte napoje ktere jste nevideli pripravit; nepouzivejte kostky neznameho ledu, muze byt z kontaminovane vody), vetsina americanu, ktere znam, ma jen primereny strach (spousta z nich naprikald nezamyka, ... mozna na truc Michaelu Moorovi, dvere svyho bytu).
Svet sice uz neni dvojbarevny, ale strach ze "zbrani hromadneho niceni" nezmizel. A tak si muzu v klidu broukat s Jarkem Nohavicou: "Chces-li lasko prijit za mnou az zitra/ treba bude uz pozde/ jsem jen hromadka kosti a shluk bilkovina/ a najezene rakety (tereoristi, pozn. autora) mi miri rovnou do slabin/ a taky na mou hlavu."

A ceho jste se bali v osmdesatych letech vy?

Co patri do stredu mapy sveta?

Mozna je divne otvirat toto tema... ale moje predstava o tom jak ma vypadat mapa sveta byla poprve narusena prave tady. Do teto chvile jsem byl zvykly na krasne vybarvene mapy, kde Evropa trunila ze sve centralni a mirne vyvysene pozice. Proc tam ale vlastne je? Ma to nejaky geograficky smysl nebo to jen vypovida o eurocentrismu a evropskem imperialismu.

Mapa, ktera me donutila nad touto otazkou premyslet nebyla prekvapive americka, ale cinska. Videt svet s Pekingem uprostred je docela zvlastni. A hlavne v tech zkreslujich partiich, kde byla vzdycky Asie (mala a rozplacla) se najednou objevila Evropa a Amerika. A co teprve americke mapy sveta, tedy aspon ty, ktere kladou do centra zase Americky kontinent, ktery je az neumerne veliky. (Ale co znamena vlastne na dvojrozmernem obrazu trojrozmerneho sveta umerny, ze?).

Jestli si to ze zemepisu pamatuju dobre, tak Evropa ziskala svoji trochu nadstandardni pozici na mape sveta, protoze skrze stred Londyna (dobre pameti hlavy nejvetsi imperialni rise) prochazi nulty polednik. To nezni moc jako geograficky duvod. Pred tim byl ve stredu sveta Rim a nebo Jeruzalem. To taky nezni moc jako geograficka argumentace. Takze proc by konec koncu nemohl byt ve stredu sveta Peking nebo Kuba. Z tohoto zkratkoviteho pozorovani me jednoznacne vyplyva, ze mapy vypovidaji mozna vic o lidech, kteri je tvori a vnimaji nez o svete, ktery popisuji... a neni Praha vlastne v centru Evropy a co to znamena.. a co byste do stredu sveta dali vy? Hmm nejspis to bude zalezet na tom, odkud se na svet divate. V kazdem pripade zmenit uhle pohledu je urcite zajimave. (Venovano memu triletemu synovci Markovi, ktery se zacina orientovat v mapach.)

Can you spell this?

Trinactilety Reid si dnes rano privstal a ikdyz je patek nevypravi se do mistni skoly jako obvykle. Dnes ho ceka cesta do hlavniho mesta jeho kraje, kde se uskutecni krajske kolo souteze ve spellovani, tedy spravnem hlaskovani, SPELLING BEE. Podorit ho pojede krome jeho rodiny i cast spoluzaku a ucitelskeho sboru. Ve skolnim a ani v mestskem kole nemel vyraznejsiho soupere, takze neni duvod, proc by nemel uspet i dnes. A pokud se mu to podari, tak se mozna dostane do celonarodniho kola do Washingtonu.
Necham ted Reida vklidu se soustredit na krajske kolo a seznamim vas ze soutezi, o ktere jsem poprve slysel az tady. Zadani zni celkem jednoduse; spravne vyhlaskovat slovo, ktere rekne moderator. Pokud ale chcete uspet musite vedet jak spravne vyhlaskovat nekolik desitek tisic slov, jejichz vyznam casto neobjasni tluste slovniky cizich slov a vysokoskolsky vzdelani lide ani nepredstiraji, ze by je meli znat. Trinactileti soutezici je maji v malicku. Na to, jak se je naucit maji sve vlastni metody a jejich treneri (rozumej rodice) s nimi nad jejich biflovanim stravi pul roku i osm hodin denne. Pro ty nejuspesnejsi je pak odmenou celostatni finale ve Washingtonu, ktere v primem prenosu vysila televizni sportovni kanal, na kterem za beznych okolnosti bezi americky fotbal, baseball nebo basketball.

Vypliva z toho, ze tato zabava je v Americe docela popularni a National Spelling Bee je celonarodne sledovanou zalezitosti. Moderator peclive vyartikuluje slovo jako treba acalculia a ditko na prahu dospelosti se pidi, po jeho jazykovem puvodu a nebo vyznamu. Nasleduje chvilka ticha, nervozity a napeti a pak se do mikrofonu suverennim hlaskem ozve A-C-A-L-C-U-L-I-A. Na to moderator rekne; "That's correct" a na rade je dalsi. Neuspesni samozrejme vypadaji.
Krome toho, ze Spelling Bee pravidelne sleduji televizni divaci po celych statech, vznikl o nem nedavno docela zajimavy dokument a v pulce ledna se dostal i na prkna, ktera znamenaji svet. Novy New Yorsky musical "Putnam County Spelling Bee" se sice jeste nehraje na Broadway ale nejspis se tam brzo dostane, protoze pro americkou kritiku je proste M-A-R-V-E-L-O-U-S.
Ubohy Reid toho sediveho dne pred sestnacti lety neuspel. Vylamal si zuby na sluvku U-L-C-E-R, tedy vred, coz mu dnes pripada smesne. Lonskym celonarodnim sampion musel sve vitezstvi po 15ti nervydrasajicich kolech potvrdit spravnym vyspellovanim slova A-U-T-O-C-H-T-O-N-U-S, ktere je definovano jako "indigenous, native aboriginal used especially of floras and faunas." Finale letosniho kola se uskutecni 2. cervna.
No a ted je cas na posledni dnesni paralen.