Jazz live

Jestli si myslite, ze opravdovej Jazz uslysite nekde ve vyhlasenych klubech nebo dokonce v koncertnich sinich, tak jste opravdu vedle. Stejne vedle, jak jsem az do vcerejsiho vecera byl i ja. To setkani s jazzem prislo dost nahle a az po vice jak trech mesich stravenych v Syracusach, v Americe, kde se jazz mel narodit. Do jedne ze zdejsich hospod, kde jsem prave slavili narozeniny jedne nasi kamaradky, vesel osuntelej chlapek, dost podobnej Louisi Armstrongovi, akorat misto trubky drzel v ruce usmudlanou kytaru... Prisel pry proto, aby videlal par babek na svych trinact vnoucat a na to ctrnacty, ktery je na ceste. Vzpomel jsem si na vsechy ty podobny typky, co jsem uz pred nim slysel a cekal jsem par falesne zahranych a chraplavym chlasem odzpivanych koled, ale dostalo se mi neco uplne jineho... JAZZ. Jasne ze slo o par ohranych standardu, jak by asi rekl kritik, ale nechybelo jim to zakladni, co jazz dela jazzem... improvizace. Hra z rytmen, akordy i se slovy. Bystre odchytnuti jakehokoli podnetu z "publika". Chlapek s ulice, za chvili bavil a rozezpival celou hospu a rozhodne to nebylo jen diky alkoholu, ktery jeji navstevnici meli v krvi... Po pul hodine vyborne muziky a po tom co jsem mu vsichni nahazeli svy drobaky do puzdra od kytary se vydal na dalsi staci. "Jste bezva parta, ale ja mam trinact vnoucat a to ctrnacty je na ceste," rekl skoro omluvne a vyrazil do zasnezenych syracuskych ulic... a me to konecne doslo. Tohohle chlapka nikdy nebudu poslouchat z desek Bluenote, ale taky z jejich desek nikdy neuslysim opravdovej Jazz. Protoze Jazz je prozita chvile, nahla inspirace a hravost... ale alespon ted vim, ze neni mrtvej.