Jazz live

Jestli si myslite, ze opravdovej Jazz uslysite nekde ve vyhlasenych klubech nebo dokonce v koncertnich sinich, tak jste opravdu vedle. Stejne vedle, jak jsem az do vcerejsiho vecera byl i ja. To setkani s jazzem prislo dost nahle a az po vice jak trech mesich stravenych v Syracusach, v Americe, kde se jazz mel narodit. Do jedne ze zdejsich hospod, kde jsem prave slavili narozeniny jedne nasi kamaradky, vesel osuntelej chlapek, dost podobnej Louisi Armstrongovi, akorat misto trubky drzel v ruce usmudlanou kytaru... Prisel pry proto, aby videlal par babek na svych trinact vnoucat a na to ctrnacty, ktery je na ceste. Vzpomel jsem si na vsechy ty podobny typky, co jsem uz pred nim slysel a cekal jsem par falesne zahranych a chraplavym chlasem odzpivanych koled, ale dostalo se mi neco uplne jineho... JAZZ. Jasne ze slo o par ohranych standardu, jak by asi rekl kritik, ale nechybelo jim to zakladni, co jazz dela jazzem... improvizace. Hra z rytmen, akordy i se slovy. Bystre odchytnuti jakehokoli podnetu z "publika". Chlapek s ulice, za chvili bavil a rozezpival celou hospu a rozhodne to nebylo jen diky alkoholu, ktery jeji navstevnici meli v krvi... Po pul hodine vyborne muziky a po tom co jsem mu vsichni nahazeli svy drobaky do puzdra od kytary se vydal na dalsi staci. "Jste bezva parta, ale ja mam trinact vnoucat a to ctrnacty je na ceste," rekl skoro omluvne a vyrazil do zasnezenych syracuskych ulic... a me to konecne doslo. Tohohle chlapka nikdy nebudu poslouchat z desek Bluenote, ale taky z jejich desek nikdy neuslysim opravdovej Jazz. Protoze Jazz je prozita chvile, nahla inspirace a hravost... ale alespon ted vim, ze neni mrtvej.

Fotografie

Blog je stale ve fazi testovani tentokrat se pokusim vlozit nejake fotografie. No obrazek by tu sice byl ale jak udelat obtekani textu... hmmm

Prvni zkusebni

Aha, tak tohle je muj zkusebni prvni prispevek...